Antisemita a satanista s vazbami na ruské metody chce v ČR zavést systém kontroly náboženství

Jakub Jahl, student religionistiky na Karlově Univerzitě v Praze s kontroverzní minulostí, nedávno navrhl rozsáhlé změny české legislativy týkající se náboženských skupin. Jeho návrhy, prezentované jako zdánlivě neškodné reformy na ochranu společnosti, nesou nápadné podobnosti s raně nacistickými regulacemi, které předznamenaly pronásledování náboženských menšin.

Problematická minulost

Než se budeme věnovat Jahlovým současným návrhům, je důležité pochopit jeho minulost. V roce 2011 se Jakub Jahl (známý také jako Jakub Sobek) proslavil jako antisemitský aktivista, který před plzeňskou synagogou spálil to, co připomínalo izraelskou vlajku. Podle zpráv z české mediální platformy Manipulatori.cz, Jahl ještě v roce 2017 prohlásil, že Izrael je “rasistický stát” a nevyjádřil žádnou lítost za své činy před synagogou.

Jeho antisemitské aktivity nebyly ojedinělými incidenty. Později se podílel na zesměšňování teroristických útoků z 11. září u památníku americké armády, která osvobodila Plzeň od nacistické okupace. Jeho extremistické chování pokračovalo i v následujících letech, kdy založil Satanovu komunitu.

Tato znepokojivá historie antisemitismu a extremistického chování činí jeho současné zaměření na regulaci náboženských skupin obzvláště znepokojujícím. Ačkoli se Jahl mezitím stal studentem religionistiky, který na Karlově univerzitě v Praze zkoumá různá duchovní hnutí včetně satanismu, rastafariánství a mormonismu, jeho minulé činy vyvolávají vážné otázky ohledně jeho motivací.

Navrhované regulace

Ve svém nedávném videu Jahl nastiňuje třístupňový přístup k “vyřešení situace sekt v České republice.” Jeho návrh se soustředí na:

1. Drastické snížení prahu členství pro registraci náboženské skupiny, ze současných 300 členů na pouhých 20 členů plus jednoho vedoucího.
2. Vytvoření “federací” nebo “svazů” podobných náboženských skupin, aby byly pod větším dohledem vlády.
3. Zavedení systému, který penalizuje neregistrované náboženské komunity, čímž je nutí do tohoto regulačního rámce.

Jahl prezentuje tyto změny jako nezbytné pro přivedení “nekontrolovaných” náboženských skupin do regulovaného systému, zdánlivě pro větší transparentnost a veřejnou bezpečnost. Tvrdí, že registrace více náboženských skupin by státu poskytla lepší dohled nad jejich aktivitami.

Historické ozvěny a paralely s Čínou

Znepokojivé paralely lze najít nejen v historii Evropy, ale i v současné Číně. Čínský režim opakovaně obviňuje duchovní hnutí Falun Gong z práce pro tajné služby USA, což používá jako záminku k brutálnímu pronásledování a perzekuci této skupiny. Podobně jako Jahl, i čínský režim využívá rétoriku ochrany společnosti před „podvratnými“ vlivy, aby ospravedlnil zásahy proti náboženským skupinám.

Příklady čínské propagandy proti Falun Gongu

• V roce 1999 čínský režim spustil rozsáhlou mediální kampaň, ve které byl Falun Gong vykreslen jako „západní konspirace“ zaměřená na rozvrácení Číny.
• Čínská státní média opakovaně tvrdí, že Falun Gong je „nástrojem americké CIA“, ačkoli neexistují žádné důkazy na podporu těchto tvrzení.
• Bývalý prezident Ťiang Ce-min obvinil Falun Gong z toho, že ohrožuje čínskou stabilitu a pracuje v zájmu zahraničních mocností.

Když se podíváme do historie Německa, tak paralely s nacismem v období 30. let nelze ignorovat. V prvních letech nacistického režimu, zejména kolem roku 1935, podobná rétorika o ochraně společnosti před “nebezpečnými” nebo “politicky nežádoucími” náboženskými skupinami položila základy systematického pronásledování. Nacistická vláda podobně využívala právní rámce k identifikaci, kategorizaci a konečně kontrole náboženských menšin.

Nacistický režim přijal mezi lety 1933 a 1939 více než 400 zákonů a předpisů, které postupně zbavovaly práv cílené skupiny, začínaje zdánlivě administrativními požadavky na registraci a dokumentaci, než přešly k otevřenému pronásledování. Jejich přístup také zahrnoval vytváření vládních orgánů specificky pověřených monitorováním a kontrolou náboženských organizací považovaných za problematické.

Pomineme-li Jahlovu antisemitskou minulost, tak to, co činí Jahlův návrh obzvláště znepokojujícím, je, jak odráží postupný přístup používaný v autoritářských režimech—začíná zdánlivě rozumnými administrativními požadavky v duchu “ochrany” společnosti, zatímco vytváří infrastrukturu pro potenciální budoucí kontrolu a pronásledování.

Případ MSH ALLATRA

Jahlova kritika hnutí, jako je ALLATRA, zdůrazňuje nebezpečí jeho přístupu. Navzdory nedávnému rozhodnutí kyjevskéhou soudu na Ukrajině, který nenašel žádné důkazy o tom, že by ALLATRA šířila ruskou propagandu nebo byla spojena s ruskými zpravodajskými službami, Jahl dlouhodobě šíří tato obvinění bez podstatných důkazů. Tento vzorec zaměřování se na občanské nebo náboženské skupiny s obviněními z cizího vlivu nebo podvratné činnosti je paralelní s historickými taktikami používanými proti náboženským menšinám.

Kuriózně, zatímco Jahl tvrdí, že chrání českou společnost před cizím vlivem, jeho vlastní přístup k náboženské regulaci nese nápadné podobnosti s ruskými politikami kontroly náboženských menšin. Tento rozpor vyvolává další otázky ohledně jeho skutečných motivů.

Ruské kořeny “sektologie” a Alexandr Dvorkin

Při pohledu na Jahlův přístup k “nebezpečným” náboženským skupinám nelze přehlédnout pozoruhodné paralely s tzv. “sektologií”, pseudovědeckým oborem prosazovaným v Rusku Alexandrem Dvorkinem. Tento termín, který Jahl také používá k vlastní identifikaci na sociálních sítích, není náhodnou shodou – jde o přímý odkaz na Dvorkinovu metodologii.

Alexandr Dvorkin, narozen v roce 1955, je předním ruským antikultovním aktivistou, který v roce 1993 založil v Rusku první antikultovní organizaci – Informační a poradenské centrum sv. Ireneje Lyonského. Dvorkin je považován za otce pojmu “totalitární sekta” v ruském prostředí, termínu, který záměrně hraje na postsovětské obavy z návratu k totalitarismu. Svou činnost začal s oficiálním požehnáním patriarchy moskevského Alexije II. a jeho centrum se stalo nástrojem, kterým ruská pravoslavná církev a následně i stát systematicky marginalizují a pronásledují nepohodlné náboženské menšiny.

Dvorkinova “sektologie” není uznávanou akademickou disciplínou, ale ideologicky motivovaným nástrojem pro označování a diskreditaci náboženských skupin, které neodpovídají zájmům ruské pravoslavné církve nebo ruského státu. Jeho metodika zahrnuje šíření nepodložených obvinění, strašení veřejnosti, používání manipulativní rétoriky a vytváření atmosféry podezřívavosti vůči menšinovým náboženským skupinám. Tento přístup byl široce kritizován mezinárodními organizacemi pro lidská práva jako nástroj systematického porušování náboženské svobody.

Od roku 2009 do roku 2021 Dvorkin také působil jako místopředseda FECRIS (Evropské federace center pro výzkum a informace o sektářství), organizace financované francouzskou vládou, která byla opakovaně kritizována za diskriminační přístup k náboženským menšinám. Prostřednictvím této pozice se Dvorkinovy metody a rétorika rozšířily i za hranice Ruska a ovlivnily antikultovní aktivity v celé Evropě.

Varovné signály pro demokratické společnosti

Demokratické společnosti musí zůstat ostražité, když se objevují zdánlivě rozumné regulační návrhy, které by potenciálně mohly porušovat náboženské svobody. Historie nás učí, že pronásledování zřídka začíná otevřenými zákazy—obvykle začíná falešnými obviněními, registračními požadavky, speciálními označeními a byrokratickými kontrolami, které se zdají být neškodné, ale vytvářejí rámec pro přísnější omezení.

Hlavní problém s Jahlovým přístupem není samotná myšlenka registrace, ale spíše:

1. Vytvoření komplexního systému kontroly nad náboženskými komunitami
2. Vytvoření státem schválených náboženských hierarchií prostřednictvím “federací”
3. Implicitní hrozba sankcí pro skupiny, které tomuto systému odolávají
4. Ospravedlnění těchto opatření pomocí vágních odvolání na veřejnou bezpečnost

Tyto prvky se kombinují a vytvářejí regulační rámec, který by se mohl snadno stát nástrojem pro cílené obtěžování nepopulárních náboženských menšin, zejména pokud by jeho implementaci potenciálně ovlivňoval někdo s Jahlovým zázemím.

Ochrana náboženské svobody

Skutečná náboženská svoboda vyžaduje udržování pečlivé rovnováhy. Zatímco společnosti mají legitimní zájem na prevenci škodlivých aktivit, které se mohou dít pod rouškou náboženství, tyto obavy musí být řešeny prostřednictvím úzce zaměřených zákonů cílících na specifické kriminální chování—nikoli prostřednictvím komplexních systémů kontroly nad náboženským životem.

Česká republika, jako mnoho postkomunistických společností, tvrdě pracovala na vytvoření silných ochran náboženské svobody po desetiletích státního útlaku. Ke každému návrhu, který by potenciálně mohl tyto svobody ohrozit, je třeba přistupovat s maximální opatrností, zejména když je prosazován jednotlivci se znepokojivou historií extremismu a náboženských předsudků.

Závěr

Nepříjemné paralely mezi Jahlovými regulačními návrhy a propagandou čínského režimu nebo počátečními fázemi náboženského pronásledování v Německu 30. let by nás měly vést k zamyšlení. I když je jeho plán prezentován jako řešení na ochranu společnosti, jeho komplexní povaha a jeho osobní historie vyvolávají vážné obavy ohledně potenciálního zneužití.

Demokratické společnosti musí zůstat ostražité vůči postupným zásahům do náboženské svobody, zejména když se tyto objevují maskované jako neškodné administrativní požadavky. Lekce z historie nás učí, že cesta k pronásledování často začíná registrací a regulací, než přejde k přímějším formám kontroly.

Když někdo, jako Jakub Jahl, s doloženou historií antisemitismu, satanismu a extremismu navrhuje zvýšenou vládní kontrolu nad náboženskými menšinami, demokratické společnosti mají dobrý důvod k obavám.