Rozbor bizarní obrany Jakuba Jahla: manipulace, výsměch a absence svědomí
Jakub Jahl se po zveřejnění dokumentu o jeho činnosti v Africe pokusil veřejně reagovat. Výsledkem je sedmnáctiminutový blábol, který neobsahuje jediný faktický protiargument, ale zato ukazuje naprosto dokonale psychologický profil člověka, který:
- ztratil kontakt s realitou,
- vysmívá se obětem,
- nezná stud ani lítost,
- a hlavně – opět manipuluje.
Jahl se nevypořádal s jediným konkrétním svědectvím z dokumentu. Místo toho útočí na autory dokumentu, zesměšňuje výpovědi dětí a snaží se celou záležitost hodit na MSH „Allatra“, která ho prý pronásleduje. A právě tato obrana, kterou si natočil, ho usvědčuje víc než cokoli jiného.
Zesměšňování výpovědí – klasický psychopatický obranný mechanismus
„Tři roky jsem tam jezdil, znásilňoval jsem si tam volně. Píchal jsem dětem nějaký injekce, sám jsem si píchal heroin… bizár!”
Takhle zní Jahlova „reakce“ na desítky svědectví. Výsměch. Sarkasmus. Cynismus. Jenže svědectví nejsou vtip. Jsou to výpovědi lidí, kteří se s tímto člověkem potkali – a prožili s ním peklo. Některé děti mluví o znásilnění. Další Afričané o manipulaci, zastrašování a ponižování. Jahl namísto toho, aby se postavil čelem k těmto obviněním a nabídl jakékoliv argumenty, dělá si z nich srandu.
Takhle se nechová nevinný člověk. Takhle se chová člověk, který nemůže uznat vinu a který má potřebu se vysmívat všem, kdo ho prohlédli.
Odvádění pozornosti k telefonátu: zoufalý manévr
Podstatnou část své obrany Jahl věnuje tomu, že autor dokumentu zveřejnil záznam telefonátu s osobou, u které je pravděpodobné, že jde skutečně o Martina Čiča. Nejenže to potvrdila Taťána Finiková ve svém prvním telefonátu s Davidem Bailem, který je nahraný, ale nezávisle na tom to potvrdila také její vlastní matka, která sama uvedla, že ji Martin Čičo v minulosti opakovaně telefonicky kontaktoval a jeho hlas spohlelivě pozná. Nehledě na to, že podobné telefonáty jsou běžné praktiky, které Jakub Jahl i Martin Čičo v minulosti využívaly při napadání a osočování jiných osob nebo organizací.
Jahl i přesto dělá z celé situace frašku a hraje si na ochránce nějakého „chudáka ztraceného v Matrixu“, který autora dokumentu, Davida Baila, prokazatelně obtěžoval. V podstatě využívá celý tento incident k odvádění pozornosti.
Jahl neříká nic k výpovědím obětí. Mlčí k výpovědím všech Afričanů, kteří s ním prokazatelně spolupracovali a znají ho velmi dobře. Nevyvrací jediné konkrétní svědectví z Tanzanie. Místo toho řeší telefonát. Je to zoufalý manévr a typické odvádění pozornosti.
Zlehčování výpovědí dětí: největší zvrácenost
„To dítě tam čte z papíru, že jsem ho znásilnil, a kouká na ně jakože, co to má číst… Nechápu, jak tomu může někdo věřit.“
Tohle je jedna z největších lží, které Jahl ve svém videu šíří. V dokumentu žádné dítě nečte z papíru. Je tam jasně vidět, že některé děti pouze drží v ruce Jahlovu fotku, protože jim byla položena otázka: „Znáš tohoto muže?“ A některé děti ani tu fotku nedrží – a přesto jasně vypovídají, co s nimi Jakub Jahl dělal.
Každý, kdo dokument sleduje od začátku do konce, slyší nejen výpovědi dětí, ale také výpovědi dospělých lidí – bývalých dobrovolníků i místních Afričanů. A pro každého, kdo má zdravý rozum a srdce na pravém místě, je naprosto zřejmé, kdo lže a kdo mluví pravdu.
Útočit na oběti, které sebraly odvahu vypovídat, a vydávat jejich svědectví za falešná, je projevem naprostého cynismu a zvrácenosti. A taky typická reakce všech manipulátorů, když jsou jejich činy odhaleny.
Paranoia a konstrukce spiknutí: Allatra jako univerzální zlo
Jahl opakuje, že všechno dělá Allatra. Že jde o “mocnou globální sektu”, která ho chce zničit. Že proti němu vede kampaň. Jenže lidé v dokumentu z Tanzanie MSH AllatRa vůbec neznají. Nejsou její členové a nemají s touto organizací nic společného. Jsou to:
- bývalí dobrovolníci,
- místní Afričané,
- lidé, kteří byli přímými svědky jeho jednání.
Účelová proměna identity: z humanitárního aktivisty na oběť sekt
„Já jsem jen Kuba. Já jsem kluk, co si natáčí v pokojíčku videa o sektách.”
„Když už budu známější nebo něco, budu buď nějakej velkej youtuber, nebo prostě jako mikýř, nebo prostě něco, kdybych byl prostě někdo, kdo dokáže už ovlivnit politiku, aby se přijímal nějaký zákon”
Zde je nutné se zastavit. Jahl o sobě mluví jako o ublíženém youtuberovi. Ale současně říká, že jeho cílem je ovlivňovat politiku, zákony, veřejný diskurz. Tedy přesně to, na co jsme opakovaně upozorňovali.
Chce být autoritou, která rozhoduje, kdo je sekta. Kdo má být sledován. Kdo má být zlikvidován. To není spiklenecká teorie. To je jeho přiznání.
Výzva k veřejnosti: komu věříte víc?
- Dětem, které mluví o tom, co zažily?
- Dobrovolnici, která s Jahlem žila několik měsíců a byla svědkem jeho proměny v tyrana?
- Místním Afričanům, kteří ho viděli jednat?
A nebo člověku, který všechno zesměšňuje, uráží, přehání, a místo pravdy nabízí výlevy o globálních spiknutích a tajných agentech?
Závěr: Pravda se neztratí
Jahl se snaží ze sebe udělat hrdinu, který odolává „pronásledování” Allatra. Ale fakta mluví jasně:
- Video obsahuje svědectví reálných lidí z Tanzanie.
- Jsou tam konkrétní jména, tváře, příběhy.
- Jsou tam shodná svědectví dobrovolníků, kteří s Jahlem žili.
- A hlavně: jsou tam slova bolesti a zrady.
Co nabízí Jahl na svou obranu? Výsměch. Sarkasmus. Přehánění. Vysmívání se obětem. Žádný důkaz, žádná omluva, žádné svědomí.
Tohle není útok. Tohle je obrana pravdy.
Pokud jste ještě neviděli dokument o Jakubu Jahlovi z Tanzánie, tak se určitě podívejte od začátku až do konce. A závěry si udělejte sami.